10 důvodů proč nejít na koncert

Nedávno jsem četl na blogu Hudební masakry tento článek. Ve své druhé části popisuje, proč lidé nechodí do klubů na koncerty.

Autor se zaměřuje především na to, co vylepšit na straně kapely a pořadatele. S jeho pohledem musím souhlasit, já se však zkusím podívat i na druhou stranu. Tedy do publika.

Každý muzikant, který zažil zlatou éru „devadesátek“ (myslím předminulou dekádu, ne Foglarovky), musí občas nostalgicky povzdechnout a zavzpomínat na zašlé časy vyprodaných klubů. Na časy opocených těl i zdí, divokého kotle pod pódiem a tisíců prodaných nahrávek. Dnes je to jiné. S problémy prázdných sálů se mnohdy potýká i česká klubová špička, pokud vyjede hrát za hranice svého „teritoria“. Akorát se tím logicky nikde moc nechlubí.

Dlouho si lámu hlavu proč tomu tak je. Bavím se o tom s kolegy muzikanty i kamarády nemuzikanty. A dospěl jsem k mnoha faktorům, které návštěvnost ovlivňují:

1. Demografický faktor Často se zapomíná na to, kolik mladých lidí dnes na koncerty vůbec může chodit. Pakliže se v roce 1975 narodilo 193 tis. dětí, měli jsme zde v roce 1993 teoreticky 193 tisíc potenciálních osmnáctiletých návštěvníků koncertů. V roce 1995 se ale v ČR narodilo pouhých 96 tis. dětí! Tzn. že v roce 2013 bude základna potenciálních osmnáctiletých návštěvníků koncertů, oproti roku 1993, méně než poloviční!
2. Faktor rovného kšiltu
   Kromě objektivního úbytku mladých posluchačů se část posluchačské základny striktně profiluje a odmítá přijmout cokoliv jiného. Příklad: pro posluchače hip hopu je prakticky nemyslitelné, aby vyrazil na koncert poprockové kapely do klubu. Fanoušek ska zase nepůjde na hard rock. Rocker na techno. A tak dále. Myslím, že stylová tolerance byla dřív mezi posluchači větší.
3. Faktor mediální (ne)podpory
• Všechny hudební časopisy zmizely z povrchu zemského českého (krom přeživšího Rock&Popu, ten však nyní cílí hlavně na dříve narozené).
• Drtivá většina rádií hrne bezpohlavní mainstream nebo české normalizační vykopávky. V nejlepším případě pak léty prověřenou rockovou muziku končící nejpozději v devadesátých letech.
• Velké internetové servery o klubové scéně prakticky nepíší.
• Zkuste vyjmenovat hudební pořady v našich celoplošných televizích. Pokud vynecháte talentové soutěže dvou největších soukromých stanic, neexistuje jediný! A pokud budete tvrdit, že tyto soutěže produkují zajímavé interprety, vyjmenujete poslední tři vítěze SuperStar? Já bez pomoci google ne.
  A Československo má talent? Upřímně nechápu, jak porota může vestoje aplaudovat např. něčemu takovému a pan Slávik navíc pěje superlativa. Taková porota nemá nejmenší přehled o tom, kolik opravdu kvalitních interpretů čeká v podpalubí na objevení. To se týká všech stylů - od popu, přes hip hop, přes pestrou škálu indie odnoží až po tvrdou hudbu.
4. Faktor nehudební zábavy
   Mám-li porovnat život před 20-ti lety a nyní, změnilo se mnohé. Každý člověk má dnes milion možností, jak se zabavit. Adrenalinové sporty, herní konzole, internet, multikina, lyžování v Alpách… Každá „nová“ zábava pak krade čas k návštěvě koncertu.
5. Faktor revival
   Všimli jste si, kolik existuje revivalových kapel? Prakticky každá větší zahraniční kapela má svůj český ekvivalent. A co je horší - i české kapely, dokonce i ty aktivní, mají své revivaly! Kabát jich má dokonce přes 20!!! Existují však i mnohem bizarnější revivaly. A nejen to. Fungují dokonce i revival festivaly a není jich málo. Pokud chce muzikant vydělat aspoň nějaké peníze, jde hrát do revivalu. Po nich poptávka (bohužel) je. Pro méně náročného posluchače je pak jednodušší si zahalekat s revivalem Dana Landy, než přemýšlet o návštěvě autorské kapely.
6. Faktor festival
   Klubové scéně ubírají fanoušky i letní festivaly. Mám pocit, že posluchač, pro kterého není hudba vyloženým koníčkem, vyrazí v létě na jeden větší hudební festival a to mu tak nějak stačí. Věří, že pro své kulturní obohacení udělal dost a nepotřebuje chodit mimo letní sezonu do klubů. Co na tom, že většina festivalů má, co do českých skupin, prakticky identické lineupy, které ve tříleté periodě točí stále dokola?
7. Faktor velkých zahraničních koncertů
   A pokud nestačí k ukojení hudebního hladu letní festival, dosytí se posluchač cukrovinkou v podobě návštěvy nějaké zahraniční star. Nabídka je každý rok hodně pestrá. Opět o důvod víc, proč nejít do klubu. 
8. Faktor státního rozpočtu
   Přestože se ve státní kase naleznou peníze na podporu různých druhů umění, od filmu po literaturu, na klubovou kulturu nejde ze státních peněz ani koruna. Byť se výjimečně nad hudebním klubem finančně ustrne nějaké městské zastupitelstvo, většinou města hází klubům spíše klacky pod nohy. Ať časovým omezením hudební produkce (22:00) nebo vytlačováním klubů z center na okraje měst. Je logické, že toto se na návštěvnosti projevit musí. Nerozumím tomu, proč hluk diskoték zastupitelům většinou nevadí. Někde hluboko je v lidech zřejmě zakořeněn pocit, že kluby jsou sídla neřesti a drogových radovánek.
9. Přesycenost hudbou
   Hudební trh naprosto přesycen. Schválně se na serveru bandzone.cz podívejte doprava dolů na statistiky. Uložených skladeb je více než registrovaných fanoušků! Zvláště, je-li velká část fanoušků této komunity tvořena muzikanty z registrovaných kapel. Podrobněji se tomuto tématu věnuji ve svém starším článku.
10. Výčet faktorů by však nebyl kompletní bez obvyklého faktoru X. Netuším, jak se na návštěvnostech mohou projevovat ekonomické výkyvy, růst reálné mzdy nebo ochota obyvatel platit za koncerty. Netuším, jestli se mohou projevovat vlivy tolik omílané „blbé nálady“ občanů ČR. Já mám totiž většinou náladu dobrou. I když si také občas s kapelou zahrajeme pro poloplný sál.

Článek je o klubové scéně. Nemám přehled, jak jsou na tom s návštěvností interpreti s rotací v mainstremových rádiích, nebo vystupující v televizních estrádách.