A kde ty prachy máme brát?

Minulý týden se mi na Facebooku několikrát objevil link na tenhle článek. Autor, Jakub Kaifosz, se v něm poměrně nevybíravě naváží do crowdfundingového financování českých kapel. S autorem V NĚČEM ČÁSTEČNĚ souhlasím. Ale…

Pokud chce kapela vydat zvukově kvalitní desku a natočit k ní klip, (zdůrazňuji klip, nikoliv roztřesené video z mobilu), musí vysypat na dřevo 100 000 - 150 000 Kč. Doba bohatých a štědrých vydavatelství je dávno na pravdě Boží. Drtivá většina malých i velkých kapel dnes musí shánět mamon jinde.

Takže krom toho, co muzikanty baví (skládání, koncertování), musí svůj um napnout i jiným směrem. Na shánění peněz. Není to ale o tom, že skočíte do banky, sjednáte si úvěr, který rok po vydání desky zaplatíte. Desky se nekupují, desky se stahují. Zadarmo samozřejmě. Vidina návratu investic, natož výdělku, je téměř mizivá. Pokud nejste Kryštof.

Kapely nemají ani žádný ekvivalent ke Státnímu fondu české kinematografie, Nadaci Český literární fond, ani nejsou pravidelně dotováni z městských kas jako divadelníci, aby mohli nadávat, že málo.

Takže muzikanti často dělají ještě smutnější očička, než Srstkova zvířátka a ukecávají své zámožné příbuzné, aby jim za logo na kapelním webu poslali nějakou kačku. Když nemáte zámožné příbuzné, zkoušíte to u lokálních podnikatelů, v hospodách, výrobců prezervativů a slíbíte, že na koncertech spořádáte mezi druhou a třetí písničkou psí konzervu, když vám jejich výrobce přihodí něco do měšce. Často jsou ale takové snahy ještě zbytečnější, než sledování režisérské verze Kameňáku.

V posledních letech se však objevilo mihotající světlo na konci tunelu. Krom online prodeje hudby (iTunes, Spotify, Google Play, Deezer…) přišel i do hudebního světa fenomén crowdfundingu. Muzikanti tak dostali k dispozici platformu, jak skrze své věrné fanoušky (větší kapely) a kamarády (malé kapely) uhradit alespoň část nákladů na svoji tvorbu. Super!

Kapela pak upne síly k tomu, aby pečlivě připravila crowdfundingovou kampaň, věnuje tomu čas a také trochu peněz. A v den D, kdy nakliká vše potřebné na český crowdfundingový server Startovač, se objeví článek, který udělá z českých muzikantů, užívajících crowdfunding, vyžírky a šumaře. A článek se pobaveně šíří po internetu. A sdílí ho i vaši kámoši, na které jste ještě před hodinou sázeli, že by vám to kilečko poslat mohli.

Naštěstí kouzlo crowdfundingu spočívá v dobrovolnosti. Nikdo nikoho nenutí žádné kapele přispívat. Příspívá se pouze v případě, že autor projektu nějakým způsobem zaujme. A že je projekt dobře udělaný a odměny za příspěvky přispivateli něco přinesou. A na tom by, naštěstí, žádný článek neměl nic změnit.