Festivalové soutěže

Rok se s rokem sešel a blíží se hudební festivalová sezóna. A já opět narážím na stejné reklamní bannery, příspěvky na sociálních sítích nebo mailngové kampaně, jako před rokem.

Kampaně, které vyzývají kapely k tomu, aby se přihlásily do soutěže o účast na některém z festivalů.

Myšlenka, která určitě působí na první dojem dobře. My jsme festival, který dává šanci mladým, neokoukaným a talentovaným kapelám se předvést. Stačí zabodovat v naší soutěži! A v čem takové soutěže většinou spočívají? Na festivalový web se vystaví klipy přihlášených kapel a hlasuje se pro „nejlepší“. Proč uvozovky u slova NEJLEPŠÍ? Protože nikdy nevyhraje kapela s nejlepší písničkou, nejlepším klipem… Vyhrává kapela, které se podaří do soutěže nahnat nejvíce hlasujících fanoušků.

A o to pořadatelům festivalu jde. Aby na jejich web nebo sociální síť přišlo co nejvíce lidí. Co nejvíce hlasujících kamarádů, fanoušků, příbuzných. Běžný návštěvník stránek hlasovat nebude, soutěž ho nezajímá. Ten se jde podívat na lineup festivalu a ceny vstupenek. Nebude trávit čas proklikáváním desítek klipů různé kvality a hlasovat. Soutěžící kapely se tak vynikajícím způsobem starají o PR. Posílají maily kamarádům, píší hromadné zprávy do messengerů, sdílí soutěže na svých sociálních sítích. Pokud soutěží 100 kapel, přitáhnou na web festivalu desetitisíce návštěvníků. Výměnou za to, že pořadatel ukrojí jeden hodinový blok pro vítěznou kapelu na béčkové stage od 12ti hodin.

Kapely samozřejmě nikdo nenutí se do soutěže hlásit. Ale problém je v tom, jak pořadatelé soutěž prezentují. Tváří se, že dávají šanci mladým, neokoukaným, talentovaným. Což není pravda. Talent kapely se projevuje akorát ve schopnosti přesvědčit své kamarády ke hlasování. Nebo ve schopnosti ošulit hlasovací systém, sehnat dobrého ajťáka, který vyrobí nějaké automatické hlasovadlo. Nebo ve shopnosti klesnout na úplné dno a přidat se na Facebooku do skupiny „Hlas za hlas“, kde si její členové vzájemně vyměňují hlasy v pochybných soutěžích, mající za cíl reklamu.

Rozhodně tedy nejde o to, že pořadatelé dávají šanci talentovaným a neokoukaným kapelám. Kdyby to dělali, museli by se probírat každoroční záplavou emailů a dopisů a vybírat mezi stovkami došlých nahrávek sami. Což je šílená práce s minimálním přínosem. Talent scouting raději nechávají na jiných, což je škoda. Protože myšlenka, že by pořadatel dal bez ponižujícího soutěžení šanci někomu, kdo je z jeho pohledu opravdu talentovaný, je skvělá. A ještě lepší by byla, kdyby ta šance nepřišla na béčkové stage v pravé poledne.