Haló, tady festival!
Naše soukromá festivalová databáze čítá přes 300 položek. Tuto databázi je třeba každým rokem aktualizovat – čili vyházet festivaly zkrachovalé, doplnit festivaly vzniknuvší a opravit již neplatné kontakty.
Pokud si chce muzikant na nějakých festivalech zahrát, má několik možností. Zalepit 300ks svých CD do obálek a rozeslat příslušným promotérům. Toto je ale dnes trochu oldschoolové řešení, navíc nákladné a velmi pracné. Spousta CD vinou pošty adresátům vůbec nedorazí. Druhou, efektivnější, možností je poslat pořadateli email s odkazy na vlastní webovou prezentaci, klipy a empétrojky.
Obě popsaná řešení mají ale jednu společnou nevýhodu. Pořadatele prakticky vůbec nezajímají. Cédéček i emailů se jim sejdou pravděpodobně stovky, povětšinou od kapel, které nezaručují nijak masivní výdělek. To znamená, že na ně nepřijde tolik lidí, jako na ty, které pravidelně rotují česká média. Z toho důvodu má také drtivá většina festivalů prakticky totožný lineup, alespoň co do českých interpretů.
Muzikant však neskládá zbraně předem, tak to alespoň s korespondencí zkusí. Pak počká několik dní a začne obeslané pořadatele obvolávat. Ani tohle není nijak levná a časově nenáročná činnost. S tím je ale hudebník smířen. Hůře se však smiřuje s tím, co na druhém konci telefonu slyší:
„Už mi nic neposílejte, my si stejně vybíráme sami.“
„Asi jsem to neslyšel, ale kdyžtak se ozvu.“
„Nejspíš mi to leží tady, kdyžtak se ozvu.“
Tyto odpovědi mají jednoho společného jmenovatele. Pořadatel se vás chce co nejrychleji zbavit. Zavěsit a už s vámi nemít nikdy nic společného.
Jiný typ odpovědí zahrnuje promotéry, kterým je trapné muzikanta na první pokus odpálkovat. Většinou jde o pořadatele menších festivalů. Ti pak kličkují:
„Teď je ještě brzo, zavolejte v únoru, to budeme dělat lineup.“
Hudebník si udělá do databáze poznámku „ZAVOLAT V ÚNORU.“ Ti poctivější si dají upomínku do kalendáře. Pro jistotu zavolá hned 1. února, aby se dozvěděl, že:
„Lineup jsme minulý měsíc už uzavřeli, tak to zkuste za rok.“
Naopak producenti větších festivalů používají jinou kouzelnou formulku:
„Přihlašte se do festivalové soutěže.“
Nebohá kapela se přihlásí do festivalové soutěže, což znamená, že někde na stránkách festivalu vytvoříte šedesátýosmý profil své kapely, kam umístíte fotky a mp3. Kouzlo těchto soutěží pak spočívá v tom, že kapela přes všechny dostupné prostředky (SMS, facebook, email…) otravuje všechny své fanoušky o hlasy. V praxi to znamená, že 500 přihlášených kapel takto osloví desetitisíce svých fanoušků, kamarádů a rodin, kteří buď hlasují zdarma na internetu nebo za peníze přes SMS. Festival si tak přijde na nějaké korunky a hlavně má vynikajícím způsobem postaráno o PR. Mnohokrát jsem zažil soutěž, která byla v den plánovaného ukončení o týden, dva protažena. Nebo se uspořádalo druhé kolo, byť mělo být původně jen jedno. Sice je to vůči kapelám unfér, ale pořadatel si vždy předem vyhradí právo na libovolnou změnu pravidel. Ze soutěže samozřejmě na festivalu zahrají maximálně dvě kapely. V poledne na béčkovém pódiu. Pro pořadatele výborný obchod.
Krom soutěží, obvolávání a obepisování má muzikant ještě několik dalších možností, jak si na festivalu zahrát. Např. sehnat sponzora, případně festival zasponzorovat ze svých zdrojů. Slyšel jsem o kapelách, které jsou schopny sehnat až desetitisíce.
Znám také několik případů, kdy se hudebník rozhodl uspořádat vlastní festival, aby si s kapelou mohl někde zahrát v dobrém čase. Ať tak nebo tak, vždy nakonec o všem rozhodnou peníze.
Bohužel už musím končit. Jdu psát marketingový dopis festivalovým pořadatelům. Nečeká mě lehká práce. Ale ze zkušenosti vím, že naší kapele jich každý rok třeba 10 vyjde. A to je docela dobré procento…
Marek Müller
Příběh knihy, díl 6.
Netuším, jestli v zahraničí milují hlášky z filmů stejně jako Češi. Ale vím, že my je milujeme hodně a náš hovorový slovník je do určité míry postaven i na filmových replikách.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 5.
Jedna z mála superschopností, kterou jsem vždycky záviděl superhrdinům byla regenerace. Nijak zvlášť netoužím létat po obloze, pálit z očí červené paprsky či měnit podobu na zelené monstrum.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 4.
Když jsem dokončil rukopis svého prvního románu, běžely mi hlavou různé myšlenky. Od té, že se pro své neumětelství stanu terčem posměchu až po představu rozhovoru v červené sedačce u Jana Krause.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 3.
Podle korporátního slovníku patřím k tzv. dotahovačům. Když si vezmu něco do hlavy, je málo věcí, které mě dokážou vychýlit z nastolené cesty.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 2.
Miluji uklízení. Až tak, že mi manželka diagnostikovala obsedantně-kompulzivní poruchu. Sice jí to moc nevěřím, ale to patří u obsedantně-kompulzivní poruchy k jednomu ze symptomů.
Marek Müller
Příběh knihy, díl 1.
Psal se rok 2000, duch devadesátých let pomalu začal mizet v nenávratnu a s ním i moje první punková kapela Eklhaft. Tehdy jsem přeškrtl všechny čárky prvního čtvrtstoletí svého života. Čas na bilancování? Nikoliv.
Marek Müller
Tak kde je spravedlnost, milý Facebooku?
Mám za sebou několik školení sociálních sítí. Na všech bylo osazenstvu opakováno: jestli chcete lajky, postujte zvířátka a malé děti.
Marek Müller
Festivalové soutěže
Rok se s rokem sešel a blíží se hudební festivalová sezóna. A já opět narážím na stejné reklamní bannery, příspěvky na sociálních sítích nebo mailngové kampaně, jako před rokem.
Marek Müller
A kde ty prachy máme brát?
Minulý týden se mi na Facebooku několikrát objevil link na tenhle článek. Autor, Jakub Kaifosz, se v něm poměrně nevybíravě naváží do crowdfundingového financování českých kapel. S autorem V NĚČEM ČÁSTEČNĚ souhlasím. Ale...
Marek Müller
O lásce ke kapelám
Milý Honzíku! Vím, že si rád čteš dědečkovy dopisy psané rukou a posílané poštou. Doufám, že si je stále schováváš, protože za pár let už nebudou.
Marek Müller
Selfpromo českých kapel na sociálních sítích
Znáte to, každá menší česká kapela na své sociální sítě umisťuje (vesměs identické) statusy a často používá (podobně jako sportovci) velmi otřepaná klišé.
Marek Müller
Tak akorát slavní
Všimli jste si, že se v Česku prosadí málo interpretů nebo kapel přirozenou cestou? Tedy cestou koncertování v klubech pro pár kamarádů, na které se postupně nabalují další kamarádi a kapela se posléze vydává hrát...
Marek Müller
Odvrácená tvář OSA
Vím, že se následujícími řádky dopustím přečinu proti lidskosti. Vím, že kdyby existovala záporná karma, bude na maximu. Vím, že si v diskuzi vysloužím mnoho nepěkných přívlastků.
Marek Müller
Natočte CD v obýváku
„The world is changed“. Touto univerzální, prakticky všude použitelnou hláškou začíná filmová trilogie Pána prstenů. Já ji použiju proto, abych čtenáři přiblížil, jak dnes mohou muzikanti natáčet regulérní LP.
Marek Müller
Muzikant v síti
Četl jsem nedávno rozhovor s Josefem Vojkem, kde vzpomíná na začátky skupiny Kabát: „V době, kdy jsme začínali, ještě nebyl ani internet. Takže jsem přepisoval texty pěkně na klasickém psacím stroji poválečné výroby.
Marek Müller
Milý piráte, vítej v mp3 džungli!
1) Česká média zabíjí hudbu! Servírují nám pouze nekvalitní brak, navíc se zpožděním proti zahraničí a ještě ke všemu okázale ignorují...
Marek Müller
Válka o peníze: film vs. hudba
Toulky v síti mě nedávno zavedly na stránku Statního fondu pro podporu a rozvoj České kinematografie. Jako filmového fanouška mě zajímalo, za co jsou vlastně státní peníze utráceny a kolik to je.
- Počet článků 18
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2910x
www.facebook.com/marekmuller
https://maramuller.cz/
Můj blog byl původně o životě muzikanta z klubové kapely, jenž měl za cíl trochu přiblížit, co muzikanti z menších kapel také zažívají a řeší. Lidé o tom nemají běžně moc povědomí. V roce 2023 jsem blog rozšířil o své zkušenosti s psaním beletrie.