„Za živou hudbu“ – Výzva (některých) hudebníků

Výzva „Za živou hudbu“ požaduje po státu 4,5 miliardy korun. Netuším, podle jakých propočtů došli iniciátoři Výzvy zrovna k téhle hodnotě.

Na jejich stránkách (http://www.zazivouhudbu.cz/tiskova-zprava/) je ke stažení pdf, kde nějaká čísla jsou, ale dopátrat se, na jakých stojí základech, už nelze.

Jako hudebník mám na věc trochu odlišný názor, byť možná trošku zkreslený, protože mě hudba neživí. Chápu, že velké kapely budou mít problém. Že bude zrušena spousta firemních večírků, za které interpreti běžně inkasují statisíce. Že padne mnoho festivalů, jejichž line upy jsou po mnoho let prakticky totožné. Že se zrušila či posunula řada turné těch velkých, kterým my malí platíme za to, že jim můžeme předskakovat.

Doufám, že mě vyzyvatelé do těch 130 000 údajně postižených lidí kolem muziky nezapočítávají. Postiženým se být absolutně necítím. Naopak. V nastalé situaci vidím šanci na restart. Restart celé hudební scény a vyčištění poněkud zatuchlého rybníka.  Stačí se podívat třeba na Progresivní scénu ve Spotify (https://open.spotify.com/playlist/37i9dQZF1DX1mmgryvoR0n), kolik skvělých kapel, o kterých jste nikdy nic neslyšeli, v Čechách máme.

Dalším trochu nešťastným efektem téhle výzvy je posílení předsudku určité skupiny obyvatel vůči umělcům. Té skupiny, v jejichž očích je umělec ufňukaný darmožrout s nataženou rukou. A v horším případě ještě kecající do politiky.

Body nezíská určitě ani u pravicově smýšlejících zastánců volného trhu, brojících proti dotacím jakéhokoliv druhu. Tím já nejsem – naopak jsem přesvědčen, že promyšlený způsob rozdělení části peněz může nezávislé hudební scéně hodně pomoci. A že když dostávají filmaři či divadla, není důvod nechat muzikanty úplně na suchu. Ale to je úplně jiné téma, než udržet status quo na současné hudební scéně podivnou Výzvou.